Výsledek aprílové revize úhrad léčivých přípravků ukázal, že fixovat odměnu farmaceuta na obchodní přirážku je kardinální omyl.

Pohled na snížení úhrad ve skupině blokátorů kalciových kanálů dihydropyridinového typu o 30-60 % byl jistě povzbudivý pro zástupce plátců - zdravotních pojišťoven. Slza se objevila v očích pacientů při pohledu na účtenku za vydané přípravky. A celé potoky slz kanuly po tvářích product managerů farmaceutických firem a lékárníků. U nás navíc vše umocněno o již tradiční zpětnou platnost takového rozhodnutí SÚKL. Jen v případě naší lékárny činila nezaviněná ztráta bezmála 7 tis. Kč. Za jediný den...

Vyčíslení ztrát ze zpětné platnosti se stává také vynikajícím vodítkem pro vytvoření představy o kolik budou nižší příjmy lékárny z léků vydaných na recept. Přidejme k tomu další významné lékové skupiny: statiny, ACE inhibitory, sartany a vznikne nám velmi chmurný výhled na budoucí objem příjmů a výnosů všech lékáren při zachování stávajících vysokých fixních nákladů.

Vyčítat těm, kteří tvořili pravidla pro odměňování lékáren v 90.letech to, že na podobná rizika fixace odměny na cenu přípravku nepamatovali, je liché. Obchodní přirážka totiž v uplynulých dvou desetiletích běžela rychle dolů po sestupné ose 38% - 35% - 32% - 29% - degresivní marže (DOP, 10 - 33 %) - odpočty - odpočty od doplatku. Ani to nezafungovalo jako podnět u většiny veřejně vystupujících zástupců provozovatelů k tomu, aby začali vůbec připouštět myšlenky na jakoukoliv, tím méně pak zásadní, změnu.

Následujících pár řádků snad nebudete vnímat jako postesk nepochopeného génia. Opravdu, ale opravdu to tak myšleno není.

S kolegou Martinem Mátlem (tehdy tuším ještě vedoucím lékárníkem Nemocniční lékárny Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem) jsme v létě 2008 inspirováni lahodným moravským vínem a z přemíry volného času napsali diskusní materiál popisující rizika fixace odměny farmaceuta na cenu léku. Svoje připomínky pak přidali i další - Stanislav Havlíček, Aleš Krebs, Martin Dočkal. Jedním z prezentovaných argumentů pro změnu (rozuměj jedním z uvedených rizik) byla tato tabulka vycházející z pravidel plánované revize cen a úhrad léčivých přípravků:

Zdroj: modelace PharmDr.Suchopára

O kolik se poklesy úhrad prezentované v roce 2008 a realizované letos lišily, posoudíte jistě sami. Již zběžný pohled na tabulku naznačuje, že prezentovaný odhad se k současné realitě velmi nebezpečně blíží. A to jsou v záloze ještě další trumfy - třeba bisfosfonáty... Tlak na úhrady ukazuje na rezervy v cenotvorbě u výrobců, a tak výsledkem je logicky také snížení ceny u většiny postižených přípravků. A snížení ceny = snížení příjmu lékárny.

Část provozovatelů orientovaná ve svých výhledech na finanční výnosy lékárny v horizontu maximálně příštího týdne označila materiál za dlážděnou cestu do pekel. Budoucnost je prý v prohloubení DOP a zavedení placených služeb jako nadhodnoty ke stávajícímu systému DOP. Kdo by tuto nadhodnotu financoval a jak by vypadala, to už bohužel slyšet nebylo. A jak tedy dál? Možností podle mě moc není.

1.       Zbavit diskuzi nad variantami odměňování nálepky destruktoru odměňování lékáren.

2.       Podpořit aktivity ČLnK v kodifikaci farmaceuta jako nositele výkonu.

3.       Zahájit otevřenou diskuzi nad katalogem lékárenských výkonů.

4.       Přestat se dívat na změny výhradně optikou vlastní lékárny a „třídní" příslušnosti.

5.       Nebát se změny

Již zběžný pohled do tabulky ukazuje, že prohloubení degrese o jednotky procent při poklesu příjmu o 50 % nemůže v žádném případě zabránit zásadnímu snížení příjmu lékáren. Kdo však tato čísla tvrdošíjně odmítá pochopit, činí cestu do pekel českým, moravským a slezským lékárnám ještě příkřejší.

V Praze dne 10. 4. 2010                                                               Michal Hojný

Komentáře

B

i

u

Quote

Code

List

List item

URL

Jméno *
Mail
Opište kód   
ChronoComments by Joomla Professional Solutions

Přidat komentář