Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Doplnění železa může snížit závažnost tiků u Tourettova syndromu (TS) u dětí PDF Tisk Email
Dr. Debabrata Ghosh z Ohio State University College of Medicine v Columbusu provedl analýzu pacientských záznamů (n = 57) v Nationwide Children's Hospital, která zahrnovala pacienty mladší 18 let s potvrzenou diagnozou TS mezi lety 2009 a 2015 se záznamem serového ferritinu. Poměr chlapců a dívek byl 2:1 se středním věkem při první visitě 9,6 ± 2,9 roku. Komorbidity zahrnovaly obsesivně kompulzivní chorobu OCD 37%, ADHD 44% a anxietu 49%. Závažnost tiků a dopad na život byly stupňovány pomocí YGTSS (Modified Yale Global Tic Severity Scale) do škály od 1 (lehká) do 5 (těžká). V kohortě byla závažnost tiků střední (středně 2,3 ± 0,8) stejně jako dopad na život (středně 2,2 ± 0,9). Střední složené skore bylo 4,6 ± 1,6. Střední hladina ferritinu byla 48,0 ± 33,3 ng/ml (rozsah 12,0 – 172,0 ng/ml). Serový ferritin méně než 50 ng/ml byl považován za nízký.
Pacienti s nízkými hladinami serového ferritinu (n = 37) měli složené skore tiků častěji v závažné skupině než pacienti s normálními hladinami (38% vs 25%, respektive), ačkoliv rozdíly nebyly statisticky signifikantní pravděpodobně kvůli malému vzorku. V lehké až střední skupině (n = 20) tomu bylo naopak – s normální hladinou 75%, s nízkou hladinou 62%. Když bylo pacientům suplementováno železo 3-5 mg/kg/den po dobu 3-6 měsíců, měli z toho prospěch jak železo-deficitní, tak železo-dostateční. U železo-deficitních, kteří nedostali žádnou terapii (n = 7) se za 12 měsíců zhoršila závažnost tiků z 2,36 ve výchozím stavu na 2,70. U pacientů, kteří dostávali železo (n = 5) se ukázalo snížení závažnosti tiků z 2,70 na 1,90. U pacientů s dostatečnou hladinou železa ve výchozím stavu, kteří dostávali železo (n = 10) se skore snížilo z 2,40 na 1,95 a bez suplementace (n = 4) zůstalo na 2,88. Komorbidity OCD, ADHD a anxieta nebyly v korelaci se sérovými hladinami ferritinu.
Železo je potřeba pro nervovou myelinizaci, ovlivňuje citlivost D2 receptorů a jeho deficit je v etiologickém spojení se syndromem neklidných nohou (RLS). Byla by potřeba větší prospektivní dvojitě slepá studie pro zjištění vztahů mezi hladinami serového ferritinu a nervovými a křečovými aspekty.
 
Zdroj: 20th International Congress of Parkinson's Disease and Movement Disorders. Abstract 968. Presented June 21, 2016.
 
 
Vysoká konzumace kávy je spojena se snížením rizika sklerozy multiplex MS – výsledky ze dvou nezávislých studií PDF Tisk Email
0Dr. A.K. Hedström a kolektiv provedli retrospektivní kalkulaci OR s 95% CI ze dvou na sobě nezávislých populačních case-control studií – švédská měla 1620 případů a 2788 kontrol, americká měla 1159 případů a 1172 kontrol. Pro široký rozsah potenciálně matoucích faktorů byly použity logistické regresní modely.
Ve srovnání s těmi, kdo hlásili neužívání kávy, bylo riziko MS značně snížené u těch, kdo hlásili vysokou konzumaci kávy přesahující 900 ml denně (OR 0,70; 95% CI 0,49 až 0,99) u švédské studie a OR 0,69; 95% CI 0,50 až 0,96 u americké studie. Nižší OR pro MS se zvýšenou konzumací kávy byl pozorován bez ohledu na to, zda byla konzumace na začátku choroby nebo 5 či 10 let před nástupem choroby.
Podle studií na zvířecích modelech MS může vysoká konzumace kávy snížit riziko rozvoje MS. Kofein (jedna ze složek kávy) má neuroprotektivní vlastnosti a ukázalo se, že potlačuje produkci prozánětlivých cytokinů, což můžou být mechanismy spojené s pozorovanou spojitostí.
 
Zdroj: J Neurol Neurosurg Psychiatry. 2016;87(5):454-460.
 
Canagliflozin zpomaluje progresi poklesu renální funkce u pacientů s diabetem PDF Tisk Email
Dr. Hiddo Heerspink a kolektiv z University of Groningen v Nizozemí provedli studii, kdy pacienti s diabetem 2 (léčení metforminem v dávce alespoň 2000 mg/den, přesto s hladinami HbA1C mezi 7% a 9,5%) byli randomizováni na canagliflozin 100 mg/den (n = 483), canagliflozin 300 mg/den (n = 485) nebo glimepirid 6 mg/den až 8 mg/den (n = 482). Všichni pacienti byli sledováni 24 měsíců. Asi 60% pacientů bylo léčeno na hypertenzi pomocí ACEI nebo AT1 blokátorů.
Pacienti s canagliflozinem (inhibitor SGLT-2) vykázali roční rozdíl okolo 3 ml/min v redukci eGFR (odhadovaný poměr glomerulární filtrace) ve srovnání s glimepiridem. Rozdíl v eGFR v přepočítané analýze byl 3,7 ml/min u canagliflozinu 100 mg/den ve srovnání s glimepiridem (P < 0,01) a 2,6 ml/min u canagliflozinu 300 mg/den ve srovnání s glimepiridem (P < 0,01). Za normálního stárnoucího procesu je pokles renální funkce okolo 0,5-1,0 ml/min ročně. Pacienti s canagliflozinem měli pokles eGFR okolo 2 ml/min za celý 2letý kurz studie, zatímco s glimepiridem to bylo více jak 6 ml/min. To je klinicky významný rozdíl.
 
Zdroj: 76th Annual Meeting of the American Diabetes Association (ADA) 2016, June 11. Presentation title: Canagliflozin (CANA) Slows Progression of Renal Function Decline Independent of Glycaemic Effects. Abstract 70-OR
 
 
Ozanimod indukuje remisi ulcerativní kolitidy PDF Tisk Email
Ozanimod (RPC1063) je nová molekula nové skupiny imunoterapeutických látek, uvězňuje bílé krvinky v lymfatických nodech a brání tak jejich úniku do střeva, kde působí zánět. Navíc snižuje rektální krvácení a léčí střevní slizniční výstelku. Dr. William J. Sandborn a kolektiv z University of California San Diego School of Medicine provedli studii fáze 2, randomizovali 197 pacientů se střední až těžkou ulcerativní kolitidou na ozanimod 0,5 mg, 1,0 mg nebo placebo. Pro měření aktivity choroby bylo použito Mayo Clinic skore ve škále 0 až 12, kde vyšší skore indikuje větší závažnost choroby. Primárním výstupem byla klinická remise (Mayo Clinic skore ≤ 2 bez subskore > 1) za 8 týdnů.
Primární výstup se objevil u 16% s 1 mg a u 14% s 0,5 mg ozanimodu ve srovnání se 6% s placebem (P = 0,048 a 0,14, respektive). Rozdíly mezi 0,5 mg ozanimodu a placebem nebyly signifikantní. Klinická odpověď (snížení Mayo Clinic skore o ≥ 3 body a ≥ 30% a snížení subskore rektálního krvácení o ≥ 1 bod nebo subskore ≤ 1) za 8 týdnů se objevilo u 57% s 1 mg a 54% s 0,5 mg ozanimodu ve srovnání s 37% s placebem. Za 32 týdnů byl poměr klinické remise 21%, 26% a 6%, respektive; poměr klinické odpovědi byl 51%, 35% a 20%, respektive. Za 8 týdnů absolutní počet lymfocytů klesl o 49% od výchozího stavu u ozanimodu 1 mg a o 32% od výchozího stavu u 0,5 mg. Nejběžnějším vedlejsím efektem byla anemie a bolest hlavy.
Na rozdíl od jiných současně dostupných látek na zánětlivou střevní chorobu může být ozanimod podáván perorálně a nepotlačuje imunitní systém k bodu zvýšené pravděpodobnosti infekce nebo rakoviny.
 
Zdroj: New England Journal of Medicine, May 5, 2016
 
 
Orální semaglutid vykazuje dávkovou účinnost ve snižování glukozy a tělesné hmotnosti PDF Tisk Email
Nový analog GLP-1 semaglutid pro léčbu diabetu 2 byl prezentován na 98th Annual Meeting of the Endocrine Society (ENDO) jako potenciální alternativa k injekčním terapiím při snížené adherenci u některých pacientů.
Dr. Julio Rosenstock a kolektiv z Dallas Diabetes and Endocrine Center v Texasu ve dvojitě slepé studii randomizovali 632 pacientů s raným diabetem 2 na metforminu, dietě a cvičení na orální semaglutid 2,5, 5, 10, 20 nebo 40 mg jednou denně nebo placebo, nebo na open-label subkutánní semaglutid 1,0 mg jednou týdně. Pacienti (63% mužů) měli podobné výchozí charakteristiky se střední hladinou hemoglobinu A1C 7,9%, střední dobou trvání diabetu 6 let a středním BMI 32 kg/m2.
Primární výstup – změna HbA1C za 26 týdnů – byl pozorován ve sníženích u dávkově závislého orálního semaglutidu: 2,5mg – 0,7%; 5mg – 1,2%; 10mg – 1,5%; 20mg – 1,7% a 40mg – 1,9%, ve srovnání se snížením 1,9% u subkutánního semaglutidu a 0,3% u placeba. Snížení byla statisticky signifikantní pro všechny dávkové skupiny ve srovnání s placebem P < 0,0001 s výjimkou 2,5mg (P = 0,07). Snížení FPG (plazmatická glukoza nalačno) byla také větší u orálního (17-51 mg/dl; P = 0,08 u 2,5mg P < 0,0001 u ostatních) a subkutánního (56 mg/dl) semaglutidu ve srovnání s placebem (1 mg/dl). Počty pacientů dosahujících hladin HbA1C < 7% byla větší a dávkově závislé u orálního (44% - 90%) a subkutánního (93%) semaglutidu ve srovnání s placebem (28%). Podobně snížení tělesné hmotnosti byla větší u orálního dávkově závislého (2-7 kg) a subkutánního (6 kg) semaglutidu ve srovnání s placebem (1 kg) se statistickou signifikancí ve srovnání s placebem pro dávky 10 mg a vyšší P < 0,0001. Proporce pacientů dosahujících snížení hmotnosti 5% a více byly 21% - 71% u orálního a 66% u subkutánního semaglutidu ve srovnání s 13% u placeba.
Nežádoucí příhody byly také dávkově závislé 63% - 86% u orálního a 81% u subkutánního semaglutidu a 68% u placeba. Nejčastější byla nauzea a vomitus. U dvou pacientů u orálního semaglutidu 20 mg a 40 mg došlo k rozvoji pankreatitidy ve srovnání s 1 pacientem u subkutánního semaglutidu a žádného u placeba. Žádné příhody nebyly považovány za závažné.
Studie byla podpořena Novo Nordisk.
 
Zdroj: Presentation title: Robust Dose-Dependent Glucose Lowering and Body Weight (BW) Reductions With the Novel Oral Formulation of Semaglutide in Patients With Early Type 2 Diabetes (T2D)]. Abstract OR15-3
 
 
Přidaný safinamid zlepšuje motorické komplikace a bolest u Parkinsonovy nemoci bez zvýšení dyskinese PDF Tisk Email
Chronická léčba levodopou u Parkinsonovy choroby je spojena s motorickými komplikacemi jako fluktuace a dyskinese stejně jako s nemotorickými symptomy jako bolest. Dr. Carlo Cattaneo a kolektiv ze Zambon SpA v Bressu v Miláně v Itálii kombinovali data z několika pivotních studií (studie 018, prodloužená studie 016, SETTLE), které porovnávaly placebo se safinamidem jako přídatnou látkou k levodopě u fluktujících pacientů se středním až pozdním stádiem Parkinsonovy choroby. Safinamid je reversibilní inhibitor MAO-B a modulátor uvolňování glutamátu přes blokádu sodíkových kanálů. Celkově souhrnná populace z 016 a SETTLE zahrnovala 484 a 487 pacientů s placebem a safinamidem 100 mg/den, respektive.
Analýza motorických fluktuací indikovala, že střední “on” čas (když levodopa nebyla “off”) byl signifikantně větší u safinamidu 100 mg/den (1,42 hodiny; P < 0,0001) ve srovnání s placebem (0,58 hodiny). Konverze definovala signifikantně větší zmenšení středního “off” času (když látka byla “off”) u safinamidu 100 mg/den ve srovnání splacebem (-0,63 vs -1,49 hodiny; P < 0,0001). V analýze změn UPDRS (Unified Parkinson’s Disease Rating Scale) ve srovnání s placebem poskytuje safinamid 100 mg/den signifikantní pacientské benefity pro aktivity denního života (-1,12 vs -1,76; P = 0,0097) a motorické symptomy (-3,25 vs -5,15; P = 0,0003), respektive, a individuálně pro bradykinesi (-1,39 vs -2,06; P = 0,0102), rigiditu (-0,74 vs -1,24; P = 0,0006), třes (-0,88 vs -1,48; P = 0,0001) a chůzi (-0,34 vs -0,56; P = 0,0118). Měření bolesti bylo determinováno současným užíváním analgetik. Ve srovnání s plcebem signifikantně větší množství pacientů se safinamidem 100 mg/den neužívalo jakékoliv současné analgetikum (70,0% vs 76,1%; P = 0,03053). Tento nález byl podpořen signifikantními benefity safinamidu 100 mg/den v bodech 37 (-0,07 vs -0,25; P = 0,0009) a 39 (-0,03 vs -0,18; P = 0,0060) podle Parkinson’s Disease Questionnaire (PDQ)-39 (dotazník měřící domény tělesného diskomfortu).
Výzkumníci provedli pomocí DRS (Dyskinesia Rating Scale) analýzu dyskinese založenou na datech z pivotní studie 018. Kalkulovali procenta pacientů se změnami DRS bez ohledu na dyskinesi ve výchozím stavu a u pacientů bez změny v dávce levodopy (placebo 139 pacientů; safinamid 100 mg/den 147 pacientů). Výzkumníci pozorovali signifikantní benefity ve sníženích, beze změn a zvýšeních DRS pro safinamid 100 mg/den (39,5%, 36,7% 23,8%; P = 0,0488) versus placebo (27,2%, 43,4%, 29,4%).
 
Zdroj: 2nd Congress of the European Academy of Neurology (EAN) May 2016. Presentation title: Efficacy of Safinamide on Motor and Non-Motor Symptoms in Fluctuating Parkinson’s Disease Patients. Abstract P12094
 
 
Prazosin je účinný v léčbě spánkových problémů u pacientů s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) PDF Tisk Email
Dr. Balwinder Singh a kolektiv z University of North Dakota v Grand Forks prohledávali velké databáze během srpna 2015 pro randomizované kontrolované studie pacientů s PTSD, které porovnávaly prazosin s placebem nebo kontrolou. Ze 402 sledovaných studií výzkumníci zahrnuli 6 studií sestávajících z 280 pacientů (80% mužů) s PTSD v systematickém přehledu a 5 studií zaznamenávajících 230 pacientů v metaanalýze.
Podle metaanalýzy se u pacientů s prazosinem signifikantně zlepšily noční můry (standardizovaný střední rozdíl SMD 1,01; 95% CI 0,72 až 1,30), stejně jako celkové symptomy PTSD (SMD 0,77; 95% CI 0,48 až 1,06) a klinické globální zdraví (SMD 0,94; 95% CI 0,6 až 1,29) ve srovnání s těmi, kdo užívali placebo nebo kontrolu. Podle systematického přehledu zlepšoval prazosin kvalitu spánku (SMD 0,87; 950 CI 0,55 až 1,19), obsah snů, celkový čas spánku (střední rozdíl 82,54 minut; 95% CI 50,15 až 114,93) a symptomy hypervybuzení (SMD 1,04; 95% CI 0,23 až 1,84). Prazosin pomohl pacientům s potíží usnout nebo udržet spánek, ale efekt nebyl signifikantní (P = 0,08) pravděpodobně kvůli malému počtu stanovených studií. Prazosin nezlepšil symptomy znovuprožívání/obtěžování a vyhýbání se.
Výzkumníci nenašli žádnou nebo jen malou heterogenitu mezi studiemi u většiny výstupů. Vedlejší efekty byly slabé. Tým kalkuloval SMD se standardní chybou pro každou studii a užil model náhodných efektů pro kalkulaci souhrnných SMD, stejně jako Cochranův Q test a chí-kvadrát ke stanovení heterogenity. 
 
Zdroj: 169th Annual Meeting of the American Psychiatric Association (APA). May 2016. Presentation title: Efficacy of Prazosin in Post-Traumatic Stress Disorder: A Systematic Review and Meta-Analysis
 
 
Tigecyklin může být alternativou ke standardní terapii těžké infekce Clostridium difficile (CDI) PDF Tisk Email
Dr. Balint Gergely Szabo a kolektiv z St. Stephan and St. Ladislaus Hospital-Clinic v Budapešti prezentovali na 2016 European Congress of Clinical Micobiology and Infectious Disease (ECCMID) výsledky retrospektivních case-control analýz hospitalizovaných pacientů z období leden 2014 – říjen 2015. Do skupiny případů byli zahrnuti pacienti léčení tigecyklinem po dobu 48 hodin nebo více. Kontroly dostávaly doporučenou standardní terapii vancomycinu s/bez metronidazolu a byly zahrnuty do případů v poměru 1:1 pomocí identických ATLAS skore. Diagnoza těžké CDI byla založena na potvrzení toxigenního C difficile z neformované stolice enzymovou immunoassay, která simultánně detekovala glutamát dehydrogenázu (GDH) a toxiny A+B. Primárním výstupem byla analýza klinické úzdravy.
Kohorta měla 359 pacientů s těžkou CDI. Jako první linie byl tigecyklin podáván 7 (15,6%) pacientům, 38 (84,4%) jej dostávalo jako druhou nebo třetí linii terapie. Poměr úzdravy byl signifikantně větší u pacientů s tigecyklinem (75,6% vs 53,3%; P = 0,04). Poměry celkové a 90tidenní mortality byly nižší u případů (37,8% vs 46,7%, P = 0,5; 4,4% vs 11,1%, P = 0,4), nemocniční mortalita byla podobná mezi skupinami (33,3% vs 35,6%; P = 1,0). Poměry nemocničního, 90tidenního a celkového relapsu se nelišily mezi případy a kontrolami (6,7% vs 8,9%, P = 1,0; 8,9% vs 8,9%, P = 1,0; 15,6% vs 17,8%, P = 1,0). Colektomie byla potřeba jen v kontrolní skupině. Celkové komplikace a poměry sepse byly signifikantně nižší u tigecyklinu (28,9% vs 53,3%, P = 0,03; 15,6% vs 40,0%, P = 0,01). Poměry toxického megacolonu byly stejné (6,7% vs 6,7%) a poměry ilea byly frekventnější u případů (11,1% vs 8,9%; P = 1,0).
Tyto povzbudivé výstupy doporučují tigecyklin k užití jako alternativní léčbu v případech těžké CDI refraktorní ke standardní terapii.
 
Zdroj: Presentation title: Use of Intravenous Tigecycline in Patients With Severe Clostridium difficile Infection: a Retrospective Case-Control Study. Abstract 4680
 
 
Panretinální fotokoagulace (PRP) vs intravitreální ranibizumab u proliferativní diabetické retinopatie PDF Tisk Email
Napsal uživatel Martin Šimíček   
Pátek, 17 Únor 2017 21:03

PRP může poškodit retinu s následnou ztrátou periferního visu a zhoršením diabetického makulárního otoku (DME). Pro stanovení noninferiority intravitreálního ranibizumabu ve srovnání s PRP provedli Dr. Gross J. a kolektiv z Writing Committee for the Diabetic Retinopathy Clinical Research Network randomizovanou klinickou studii (NCT01489189) na 55 místech USA u 305 dospělých s proliferativní diabetickou retinopatií v období únor až prosinec 2012 (střední věk 52 let; 44% ženy; 52% bílých). Obě oči byly zahrnuty u 89 účastníků (1 oko u každé skupiny), celkově 394 studovaných očí. Konečná dvouletá visita byla kompletována v lednu 2015. Jednotlivé oči byly randomizovány na PRP kompletně u 1 až 3 visit (n = 203 očí) nebo ranibizumab 0,5 mg intravitreální injekcí ve výchozím stavu a dále frekventně každé 4 týdny podle strukturovaného protokolu (n = 191 očí). Oči u obou režimů mohly dostat ranibizumab na DME. Primárním výstupem byla střední změna ostrosti visu za 2 roky (pětistupňové noniferioritní rozpětí; intention-to-treat analýza). Sekundární výstupy zahrnovaly AUC ostrosti visu, ztrátu pole periferního vidění, vitrektomii, rozvoj DME a retinální neovaskularizaci.

Střední zlepšení stupně ostrosti visu za 2 roky bylo +2,8 u ranibizumabu vs +0,2 u PRP (rozdíl +2,2; 95% CI -0,5 až +5,0; P < 0,001 pro noninferioritu). Střední léčebný rozdíl u AUC ostrosti visu po 2 letech byl +4,2 (95% CI +3,0 až +5,4; P < 0,001). Střední ztráta citlivosti pole periferního vidění byla horší (-23 dB vs -422 dB; rozdíl 372 dB; 95% CI 213 až 531 dB; P < 0,001), vitrektomie frekventnější (15% vs 4%; rozdíl 9%; 95% CI 4% až 15%; P < 0,001) a rozvoj DME byl frekventnější (28% vs 9%; rodíl 19%; 95% CI 10% až 28%; P < 0,001) u PRP vs ranibizumab, respektive. Oči bez aktivní nebo regresní neovaskularizace za 2 roky nebyly signifikantně rozdílné (35% u ranibizumabu vs 30% u PRP; rozdíl 3%; 95% CI -7% až 12%; P = 0,58). U jednoho oka u ranibizumabu došlo k rozvoji endoftalmitidy. Nebyly identifikovány signifikantní rozdíly mezi skupinami u poměrů závažných kardiovaskulárních příhod.

Zdroj: Journal of the American Medical Assocation (JAMA) 1-11 (Nov 2015)

 
Ixekizumab je efektivní a bezpečný u aktivní psoriatické artritidy(PsA) PDF Tisk Email

Dr. Philip Mease a kolektiv z University of Washington prezentovali na  2015 Annual Scientific Meeting of ACR/ARHP (the American College of Rheumatology/Association of Rheumatology Health Professionals) výsledky studie u pacientů, kteří nebyli předešle léčeni bDMARDs (biologické chorobu modifikující antirevmatické látky). Studie SPIRIT-P1 zkoumala efekt ixekuzimabu ve srovnání s placebem včetně adalimumabu jako aktivní kontroly. Ixekizumab se selektivně a ochotně váže na prozánětlivý cytokin interleukin IL17A a neutralizuje ho. Vstupními kriterii fáze 3 (NCT01695239) byly stanovená diagnoza PsA a aktivní choroba (≥3 citlivých a ≥3 oteklých kloubů) po alespoň 6 měsíců, eroze alespoň 1 kloubu nebo hladina CRP >6 mg/l a psoriatická kožní léze nebo historie psoriázy. Současné/předešlé užití biologik na psoriázu nebo PsA, inadekvátní odpověď na ≥4 konvenční DMARDs a závažná infekce během předešlých 3 měsíců byly důvody k vyloučení. Celkem 417 pacientů bylo randomizováno na placebo (n = 106), ixekizumab (n = 210) nebo adalimumab (n = 101). Startovací dávka ixekizumabu byla 160 mg s.c., následovaná 80 mg s.c. jednou za 2 týdny (Q2W; n = 103) nebo 80 mg jednou za 4 týdny (Q4W; n = 107). Adalimumab 40 mg byl podáván s.c. Q2W.

Primárním výstupem byly počty pacientů s aktivní PsA, kteří dosáhli 20% zlepšení v citlivosti nebo otoku kloubů a 20% zlepšení u 3 z 5 orientačních bodů American College of Rheumatology 24. týden. Sekundární objektivní měření ixekizumabu vs placebo 12. a 24. týden zahrnovala ACR20/50/70, skore rozsahu psoriázy a index závažnosti (PASI) 75/90/100, dotazník stanovení zdraví-index invalidity (HAQ-DI), modifikované van der Heijde skore celkového stavu (mTSS), Leedsův index enthesitidy (LEI), Leedsův základní index dactylitidy (LDI-B) a skore aktivity choroby (počet 28 diarthrodiálních kloubů) založené na CRP (DAS28-CRP). Rámce studie byly srovnatelné ve výchozím stavu s demografickými a PsA aspekty. Kolem 54% pacientů současně užívalo methotrexat. Celkem 382 (91,6%) pacientů kompletovalo 24týdenní léčbu s poměrem >90% v každé větvi.

Primárního výstupu bylo dosaženo se signifikantně větší ACR20 odpovědí u 3 léčebných větví vs placebo už 1. týden. Za 24 týdnů bylo ACR20 dosaženo u 62%, 58%, 57% a 30% pacientů s ixekizumabem Q2W, Q4W, adalimumabem a placebem, respektive (P < 0,05 pro každou větev vs placebo). Signifikantně větší procento pacientů s ixekizumabem Q2W nebo Q4W dosáhlo ACR50, ACR70 a PASI 75/90/100 odpovědí než u placeba za 12 a 24 týdnů (všechny P < 0,01). Ixekizumab Q2W a Q4W měl také signifikantně větší snížení u LDI-B než placebo za 12 a 24 týdnů (všechny P < 0,01). Signifikantní snížení ve srovnání s placebem nebyly evidentní u LEI. Signifikantní zlepšení byla evidentní u ixekizumabu Q2W a Q4W ve srovnání s placebem za 12 a 24 týdnů u DAS28-CRP (P ≤ 0,001 a P ≤ 0,01 pro oba časy), HAQ-DI (P ≤ 0,001 pro oba časy) a mTSS za 24 týdnů (P ≤ 0,001 a P ≤ 0,01, respektive). Adalimumab byl rovněž celkově efektivnější než placebo.

Za 24 týdnů byla incidence nežádoucích příhod větší (P < 0,05) u ixekizumabu Q2W a Q4W (n = 102 (65,7%) a n = 107 (66,4%), respektive; P ≤ 0,001) a u adalimumabu (n = 101 (65,4%)) než u placeba (n = 106 (47,2%)). Poměry závažných nežádoucích příhod u ixekizumabu Q2W a Q4W (n = 3 (2,9%) a n = 6 (5,6%), respektive) a u adalimumabu (n = 5 (5,0%)) byly vyšší než u placeba (n = 2 (1,9%)), ale nebyly signifikantně rozdílné. Ukončení terapie kvůli nežádoucím příhodám bylo podobné napříč skupinami. Vyskytl se jeden případ herpes zoster a jeden případ jícnové kandidy u ixekizumabu Q2W a jeden případ orální kandidy u ixekizumabu Q4W. Nevyskytly se žádné smrti.

Studie byla podpořena Eli Lilly and Company.

Zdroj: Presentation title: A Randomized, Double-Blind, Active- and Placebo-Controlled Phase 3 Study of Efficacy and Safety of Ixekizumab, Adalimumab, and Placebo Therapy in Patients Naïve to Biologic Disease Modifying Anti-Rheumatic Drugs With Active Psoriatic Arthritis. Abstract 977

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 3 z 18

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack