Test NemLek webu

Test NemLek webu

Úvod LIC novinky
NL-LICnovinky

PharmDr. Přemysl Černý, vedoucí Lékového informačního centra (LIC) FN u sv. Anny v Brně pro vás pravidelně  vyhledává,  a zpracovává do zkrácené podoby novinky z  medicínských a farmaceutických zdrojů.

kontakt:  543 182 176, e-mail: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript



Eculizumab výrazně snižuje ataky neuromyelitis optica (NMO) PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Pátek, 11 Prosinec 2015 11:24
NMO je demyelinizační zánětlivá choroba CNS, která způsobuje těžké ataky optické neuritidy a transverzní myelitidy, ale je odlišná od klasické sklerozy multiplex. Ataky resultují do kumulativní permanentní neschopnosti a jen 25 - 66% pacientů zůstává bez relapsů za stávající léčby. Dr. Sean Pittock a kolektiv z Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě provedli malou open-label pilotní studii se 14 ženami (střední věk 41,1 roku) s NMO po dobu středního 4,25 roku (rozsah 0,4 až 20,5 let), které měly alespoň 2 ataky v posledních 6 měsících nebo alespoň 3 ataky v posledních 12 měsících. Standardní imunosupresivní terapie selhala u 6 pacientek, zahrnovala rituximab, azathioprin, mycofenolát mofetil a prednison. Všem pacientkám byla podána tetravalentní meningokoková vakcína. Eculizumab 600mg týdně po dobu 4 týdnů, pak 900mg 5.týden a 900mg každé 2 týdny po dobu 48 týdnů. Eculizumab je humanizovaná monoklonální protilátka, která inhibuje štěpení komponenty C5 komplementu na aktivní formy C5a a C5b-9.
Látka signifikantně snižuje poměr opakovaných atak, po jejím ukončení se ataky vrátily. Během terapie bylo 12 ze 14 pacientek bez atak. Střední poměr opakovaných atak byl 3 před léčbou a 0 s eculizumabem (P < 0,001). Před léčbou bylo skore škály EDSS (Expanded Disability Status Scale) 4,3 a kleslo na 3,5 s léčbou (P < 0,01). V jednom případě se vyskytla meningokoková sepse během léčby. Všechny ostatní nežádoucí příhody byly lehké a zahrnovaly bolest hlavy, nauseu, závrať, kašel, průjem, bolest břicha a raš. Pacientka s meningokokovou sepsí se kompletně uzdravila a pokračovala v léčbě eculizumabem.
 
Zdroj: American Neurological Association (ANA) 137th Annual Meeting in partnership with the Association of British Neurologists. Abstract T1826. Presented October 9, 2012.
 
Aktualizováno Úterý, 02 Únor 2016 11:25
 
Canagliflozin snižuje HbA1c u dospělých s diabetem typu 2 PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
 
Dr. Keith Usiskin a kolektiv z Janssen Research and Development in Raritan v New Jersey provedli randomizovanou dvojitě slepou placebem kontrolovanou studii fáze 3 u pacientů ve věku 55 až 80 let s neadekvátně kontrolovaným diabetem 2. Vhodní pacienti neužívali žádnou jinou terapii, užívali v stabilním režimu různé látky (včetně insulinu) alespoň 12 týdnů nebo užívali pioglitazon alespoň 6 měsíců. Vyloučeni byli pacienti s diabetem typu 1, s hladinou glukozy na lačno 15 mmol/l a více v předléčebné periodě nebo se sníženou glomerulární filtrací eGFR. Pacienti byli randomizováni na canagliflozin (inhibitor sodno-glukozoveho kotransportéru 2 - SGLT2) 100 mg (n = 241), canagliflozin 300 mg (n = 236) nebo placebo (n = 237). Látka účinkuje indukcí urinární exkrece glukozy, což vede ke snížení plazmatické glukozy, lehké osmotické diuréze a čisté kalorické ztrátě. Ze 714 pacientů zahrnutých do 26-týdenní studie dovršilo léčebné období 88,5%. Výchozí hladina HbA1c byla podobná u všech 3 skupin: 7,8% u 100 mg, 7,7% u 300 mg a 7,8% u placeba.
Canagliflozin snížil HbA1c o 0,60% u 100 mg, 0,73% u 300 mg (P < 0,001 pro oba) a 0,03% u placeba. Za 26 týdnů byla hladina HbA1c 7,0% nebo nižší u 47,7% pacientů se 100 mg, 58,5% se 300 mg (P < 0,001 pro oba) a 28,0% s placebem. Snížení plazmatické glukozy na lačno bylo menší u placeba než u obou léčených skupin (1,0 a 1,1 mmol/l; P < 0,001 pro oba). Za 26 týdnů ztratili pacienti se 100 mg látky 2,4% (2,2 kg) tělesné hmotnosti, 3,1% (2,8 kg) se 300 mg (P < 0,001 pro oba) a 0,1% s placebem. Ve srovnání s placebem měli pacienti s canagliflozinem malé zvýšení LDL-cholesterolu a signifikantní zvýšení HDL-cholesterolu (P < 0,001).
Poměr nežádoucích příhod vedoucích k přerušení canagliflozinu byl vyšší u 300 mg (7,2%) než u 100 mg (2,1%) nebo placeba (4,2%). Poměry závažných nežádoucích příhod byly nízké a podobné u všech skupin (4,1% vs 3,4% vs 5,1%, respektive). Ženy měly nejvyšší poměry genitálních mykotických infekcí u 100 mg, 300 mg a placeba – 15,4% vs 11,2% vs 2,1%, respektive. Poměry infekcí močových cest kombinovaně u mužů a žen byly 5,8%, 8,1% a 5,1%, respektive. Poměry posturální závratě nebo ortostatické hypotenze byly 1,3% nebo méně u všech skupin. Snížení eGFR od výchozího stavu byla malá – 2,8% vs 4,5% vs 1,2%, respektive. Byla malá zvýšení hemoglobinu u canagliflozinu zřejmě kvůli hemokoncentraci z osmotického diuretického účinku látky. Obdobné hodnoty vykazují i jiné inhibitory SGLT2.
Zdroj: European Association for the Study of Diabetes (EASD) 48th Annual Meeting: Abstract 765. Presented October 3, 2012.
 
 
Užívání cannabisu je spojeno se závažnější schizofrenií PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Cannabis nejen zvyšuje riziko schizofrenie, ale podle posledního výzkumu je spojen se závažnější schizofrenní psychozou. Dr. Peter Allebeck a kolektiv z Department of Public Health Sciences na Karolinska Institute ve Stockholmu ve Švédsku provedli velkou longitudinální kohortovou studii u 50087 mužských odvedenců švédské armády ve věku 18 až 19 let z let 1969 a 1970. Účastníci podstoupili lékařskou prohlídku a strukturovaný pohovor s psychologem včetně otázek na rodinu a socioekonomické zázemí, práci, volnočasové aktivity a užívání alkoholu, drog a tabáku. Ve výchozím stavu nebyly statisticky signifikantní rozdíly mezi uživateli cannabisu a neuživateli z hlediska různých psychiatrických diagnoz. Sledování do roku 2007 pomocí registru hospitalizovaných identifikovalo diagnozy schizofrenie, počet hospitalizací a celkovou délku hospitalizace.
Z celkového počtu užívalo cannabis 5391. Během sledování bylo celkem 350 pacientů s identifikovanou schizofrenií, z nichž 58 užívalo cannabis. Při první hospitalizaci na schizofrenii byla jediným podtypem ukazujícím rozdíl paranoidní schizofrenie (n = 56), u níž měli uživatelé cannabisu nižší poměr ve srovnání s neuživateli (n = 6 (8%) vs n = 50 (17%); P = 0,02). Střední délka první hospitalizace byla téměř dvojnásobná u uživatelů než u neuživatelů (59 dnů vs 30 dnů). Třetina uživatelů (34%) vyžadovala více jak 90 dnů, zatímco jen 20% neuživatelů bylo tak dlouho hospitalizováno při první hospitalizaci. Podobně uživatelé cannabisu měli středně 10 rehospitalizací vs 4 rehospitalizace u neuživatelů. Téměř třetina uživatelů měla více jak 20 rehospitalizací – 29% uživatelů vs 10% neuživatelů. Střední počet hospitalizačních dnů byl 547 u uživatelů a 184 u neuživatelů. Po kontrole socioekonomických faktorů, poruch osobnosti, IQ a dalších faktorů spojených s užíváním cannabisu bylo více jak 3-násobné zvýšení rizika tak dlouhých hospitalizací u uživatelů (více jak 730 hospitalizačních dnů u uživatelů vs neuživatelů; OR 3,4; 95% CI 1,3 až 7,3). Počet rehospitalizací byl rovněž 3-násobně zvýšen u těch s mnoha rehospitalizacemi po první hospitalizaci na schizofrenii.
 
Zdroj: EPA 2013: 21st European Congress of Psychiatry Conference. Abstract 1697. Presented April 7, 2013.
 
 
Účinky ronacaleretu (antagonista receptoru kontrolujícího vápník) na kostní minerální densitu (BMD) a biochemické markery kostního zvratu u postmenopausálních žen s nízkou BMD PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   
Ronacaleret stimuluje výdej PTH z příštitných žláz a byl vyvinut jako orální osteoanabolikum pro léčbu osteoporózy. Dr. Dabrowski C.E. a kolektiv provedli randomizovanou placebem kontrolovanou dávkovou studii, kde byla BMD páteře a kyčlí stanovována dual-energy x-ray absorptiometrií a měřeny byly markery kostního zvratu. Pacienty zahrnovalo 569 postmenopausálních žen s nízkou BMD. Subjektům bylo nabídnuto open-label 20μg teriparatidu s.c. jednou denně, nebo byly randomizovány na 100, 200, 300 nebo 400mg orálního ronacaleretu jednou denně, 70mg alendronátu jednou týdně nebo placebo, a byly sledovány 12 měsíců. Hlavním výstupem byla procentuální změna od výchozího stavu u BMD lumbární páteře ve 12. měsíci.
U ronacaleretu byla zvýšení BMD lumbární páteře v 12. měsíci (0,3 – 1,6%) signifikantně nižší než dosažená u teriparatidu (9,1%) nebo alendronátu (4,5%). Byla tam malá snížení BMD kyčle, femoru a trochanteru ve 12. měsíci u ronacaleretu ve srovnání se zvýšeními u teriparatidu a alendronátu. Markery kostního zvratu se zvýšily u ronacaleretu a teriparatidu a snížily u alendronátu. Navýšení PTH byla u ronacaleretu prodloužená relativně k teriparatidu.
Densitometrické nálezy v kontextu s prodlouženým navýšením PTH a zvýšeným kostním zvratem naznačují, že ronacaleret indukuje slabý hyperparathyreoidismus. Ronacaleret pouze mírně zvyšuje BMD lumbární páteře a snižuje BMD v oblasti kyčle.
 
Zdroj: J Clin Endocrinol Metab 2011 Aug; 96 (8): 2441-9. doi: 10.1210/jc.2010-2855. Epub 2011 May 18.
 
 
Randomizovaná placebem kontrolovaná studie methotrexatu u psoriatické artritidy PDF Tisk Email

Dr. Gabrielle H. Kingsley a kolektiv z Oxford University provedli 6-měsíční dvojitě slepou studii pro porovnání methotrexatu 15 mg/týden s placebem u aktivní psoriatické artritidy (PsA). Primárním výstupem byla kritéria odpovědi PsA (PsARC). Další výstupy zahrnovaly ACR20, DAS-28 a jejich individuální komponenty. Léčby byly porovnávány pomocí logistické regresní analýzy (přepočítané na věk, pohlaví, délku trvání nemoci).
Prověřeno bylo 462 pacientů, vzato do studie 221. Methotrexat užívalo 109 pacientů a placebo 112. Ztraceno ze sledování bylo 44 pacientů (21 MTX, 23 placebo). Léčbu přerušilo 26 pacientů (14 MTX, 12 placebo). Za 6 měsíců srovnání neukázalo signifikantní efekt na PsARC (OR 1,77; 95% CI 0,97 až 3,23), ACR20 (OR 2,00; 95% CI 0,65 až 6,22) nebo DAS-28 (OR 1,70; 95% CI 0,90 až 3,17). Stejně tak nebyly signifikantní léčebné efekty na počty citlivosti a oteklosti kloubů, ESR, CRP, HAQ a bolest. Nevyskytly se nečekané nežádoucí příhody.
Tato studie nenalezla evidenci pro methotrexat zlepšující synovitidu a v souvislosti s tím narůstají otázky o jeho klasifikaci jako chorobu modifikující léčivo u PsA.
Zdroj: Rheumatology. 2012;51(8):1368-1377
 

 
Orální kanabis snižuje svalovou ztuhlost u sklerozy multiplex (MS) PDF Tisk Email

Dr. John Peter Zajicek a kolektiv z Department of Clinical Neurology na University of Plymouth ve Velké Británii provedli studii fáze 3 MUSEC (Multiple Sclerosis and Extract of Cannabis). Studie byla dvojitě slepá, byla provedena na 22 centrech v UK a zahrnovala 279 pacientů s MS ve věku 18 až 64 let s problémy svalové ztuhlosti. Pacienti byli randomizováni na standardizovaný extrakt (CE) 2,5 mg s obsahem tetrahydrocannabinolu (THC) dvakrát denně s individuální titrací nahoru o 5 mg/den každé 3 dny po dobu 12 dnů s maximální celkovou denní dávkou 25 mg, nebo placebo. Udržovací fáze trvala 10 týdnů. Na konci výzkumníci použili 11-bodovou škálu hodnocení kategorií (CRS) (0 znamená velké zlepšení, 5 znamená bez rozdílu a 10 znamená velké zhoršení). Podle autorů je toto numerické vyjádření klinicky relevantní, reprodukovatelné a (ve srovnání s jinou běžně užívanou škálou Ashworth Scale) je měření účinnosti více orientováno na pacienta. Podobná škála byla použita pro měření sekundárních výstupů, které zahrnovaly vnímání ulehčení bolesti těla, svalových spasmů a poruch spánku ve srovnání s titračním obdobím.

Aktualizováno Neděle, 24 Březen 2013 11:51
Celý článek...
 
Glycyrrhizin u pacientů se selháním předchozích terapií založených na interferonu alfa PDF Tisk Email

Mezinárodní tým European SNMC Study Group ze 73 center 11 zemí pod vedením Dr. M.P.Mannse z Department of Gastroenterology, Hepatology and Endocrinology na Hannover Medical School v Hannoveru v Německu provedli ve studii fáze III randomizované dvojitě slepé placebem kontrolované srovnání glycyrrhizinu podávaného intravenozně 5krát nebo 3krát týdně a placeba 5krát týdně po dobu 12 týdnů u 379 pacientů s chronickou hepatitidou nereagující na interferon + ribavirin, následované randomizovaným otevřeným srovnáním glycyrrhizinu i.v. 5krát vs. 3krát týdně po dobu 40 týdnů. Primárními endpointy byla 1) poměrná část pacientů s ≥ 50% snížením ALT (alanin-aminotransferáza) po 12 týdnech dvojitě slepé fáze a 2) poměrná část pacientů se zlepšeným nekro-zánětem a fibrozou po 52 týdnech ve srovnání s výchozím stavem.
U prvního endpointu byla poměrná část pacientů signifikantně větší u glycyrrhizinu 5krát týdně (28,7%, P < 0,0001) a glycyrrhizinu 3krát týdně (29,0%, P < 0,0001) ve srovnání s placebem (7,0%). U druhého endpointu byla poměrná část pacientů s dávkou 5krát týdně 44,9% a s dávkou 3krát týdně 46,0%. Léčba glycyrrhizinem byla celkově dobře snášena.
Zdroj: J Viral Hepat. 2012;19(8):537-546
 

 
Randomizovaná kontrolovaná studie duloxetinu vs. placebo v léčbě nevelké chronické deprese PDF Tisk Email

Dr. Hellerstein D.J. a kolektiv provedli prospektivní dvojitě slepou studii mezi srpnem 2006 a prosincem 2011. Zahrnující kritéria byla přítomná DSM-IV-TR diagnoza dysthymické poruchy nebo deprese jinak nespecifikovaná (bez velké depresivní poruchy MDD), věk 18 až 75 let a HDRS (Hamilton Depression Rating Scale) skore ≥ 12. Vylučující kritéria zahrnovala současnou MDD. Subjekty byly randomizovány na duloxetin (počínaje 30 mg/den se zvýšením na maximální dávku 120 mg/den) versus placebo po dobu 10 týdnů. Na každé vizitě byla provedena stanovení HDRS, CDRS (Cornell Dysthymia Rating Scale), CGI (Clinical Global Impressions), BDI (Beck Depression Inventory), GAF (Global Assessment of Functioning), SAS (Social Adjustment Scale) a jiná. Odpověď byla definována jako > 50% snížení 24-položkové HDRS a CGI-Improvement scale skore 1 nebo 2 (“velmi velké zlepšení” a “velké zlepšení”). Remise byla definována jako 17-položkové HDRS skore ≤ 4 a 0 v položce 1 HDRS (depresní nálada).
Zahrnuto bylo 65 subjektů, z nichž 57 nastoupilo medikaci. Byly ve věku 19 až 70 let (středně ± SD = 41,63 ± 11,22) a zahrnovaly 24 žen a 33 mužů. Výchozí 24-položkové HDRS skore (středně ± SD) pro obě skupiny bylo 20,75 ± 4,92. Po 10 týdnech měly subjekty léčené duloxetinem signifikantně nižší 24-položkové HDRS skore než  subjekty s placebem (time-by-drug skupinový efekt na analýzu odchylky: F1,55 = 9,43; P = 0,003). Odpovědní a remisní analýzy signifikantně favorizovaly léčbu duloxetinem. Odpovědní poměr byl 65,5% pro duloxetin vs. 25,0% pro placebo (χ21 = 9,43; P = 0,003) a remisní poměr byl 55,2% pro duloxetin vs. 14,3% pro placebo (χ21 = 10,46; P = 0,002). Po 10 týdnech se duloxetin signifikantně nelišil od placeba u SAS (F1,46 = 0,35; P = 0,555) nebo GAF (F1,51 = 0,01; P = 0,922).
Výsledky 24-položkové HDRS, CGI a CDRS naznačují, že duloxetin je účinný u akutní léčby chronické nevelké depresivní poruchy. Poměry odpovědi a remise se také signifikantně lišily ve prospěch duloxetinu, ale ne u BDI, GAF a SAS.
Zdroj : Journal of Clinical Psychiatry 73 (7), 984-91 (Aug 2012)
 

 
Růstový hormon může zlepšit kognici PDF Tisk Email

Dr. Laura D.Baker a kolektiv z The University of Washington School of Medicine and Veterans Affairs Puget Sound Health Care Systém v Seattlu provedli randomizovanou kontrolovanou studii u zdravých starších dospělých a s lehkou kognitivní poruchou (MCI). Ve studii si 152 subjektů ve středním věku 68 let samoaplikovali denně subkutánní injekci tesamorelinu (GHRH) (Egrifta, Theratechnologies – není registrována v ČR) 1 mg/den nebo placebo 30 minut před spaním po dobu 20 týdnů. Výzkumníci odebírali krevní vzorky a prováděli standardní testy výkonnostní funkce a verbální a visuální paměti ve výchozím stavu, za 10 a 20 týdnů léčby a po 10týdenní očistě (celkem 30 týdnů). Ordinovali orální glukozový toleranční test a prováděli duální rentgenovou absorptiometrii ke změření tělesného složení ve výchozím stavu a po 20 týdnech. Studii úspěšně završilo celkem 137 účastníků (76 zdravých pacientů a 61 s MCI).
Analýza se záměrem léčit (intent-to-treat) indikovala žádoucí efekt GHRH na kognici (P = 0,03), což bylo srovnatelné u MCI i zdravých starších. Ucelenější analýza ukázala podobný charakter s robustnějším efektem GHRH (P = 0,002). Následné analýzy zaznamenaly pozitivní efekt GHRH na výkonnostní funkci (P = 0,005) společně s trendem ukazujícím podobný prospěch na verbální paměť ve spojení s léčbou (P = 0,08). Léčba GHRH zvýšila hladiny IGF-1 o 117% (P < 0,001), což zůstalo ve fyziologickém rozsahu, a snížila procentuální tělesný tuk o 7,4% (P < 0,001). Léčba GHRH také zvýšila hladiny insulinu v normálním rozsahu o 35% u MCI (P < 0,001), ale ne u zdravých jedinců. Nežádoucí účinky byly slabé a byly hlášeny u 68% s GHRH vs 36% s placebem a sestávaly zejména z lokálních kožních reakcí a artralgií. Podráždění GITu, znecitlivění nebo brnění v rukou, nárůst hmotnosti a retence tekutin byly méně časté.
Jsou potřeba další studie, protože vzorek této studie byl malý.
Zdroj: Arch Neurol. Published online August 6, 2012
 

Aktualizováno Neděle, 24 Březen 2013 11:45
 
Donepezil a memantin u střední až těžké Alzheimerovy choroby PDF Tisk Email
Napsal uživatel Přemysl Černý   

Klinické studie ukázaly prospěch inhibitorů cholinesterázy v léčbě slabé až střední Alzheimerovy choroby. Dr. Howard R. a kolektiv určili 295 pacientů se střední nebo těžkou Alzheimerovou chorobou (skore 5 až 13 SMMSE (Standardized Mini-Mental State Examination; 0 až 30, kde vyšší skore indikuje lepší kognitivní funkci) v domovech důchodců léčených donepezilem alespoň 3 měsíce na pokračování donepezilu, ukončení donepezilu, ukončení donepezilu a nasazení memantinu nebo pokračování donepezilu a nasazení memantinu. Studijní léčba trvala 52 týdnů. Koprimárními výstupy byla skore SMMSE a BADLS (Bristol Activities of Daily Living Scale; 0 až 60, kde vyšší skore indikuje větší poškození). Minimální klinicky důležité rozdíly byly 1,4 bodu SMMSE a 3,5 bodu BADLS.
Pacienti s pokračujícím donepezilem ve srovnání s ukončeným donepezilem měli skore SMMSE vyšší (lepší stav) v průměru o 1,9 bodu (95% CI 1,3 až 2,5) a skore BADLS nižší (menší poškození) o 3,0 bodu (95% CI 1,8 až 4,3) (P < 0,001 pro obě srovnání). Pacienti s nasazeným memantinem ve srovnání s placebem měli skore SMMSE v průměru o 1,2 bodu vyšší (95% CI 0,6 až 1,8; P < 0,001) a skore BADLS o 1,5 bodu nižší (95% CI 0,3 až 2,8; P = 0,02). Účinnost donepezilu a memantinu se nelišila signifikantně v přítomnosti nebo absenci druhého. Nebyl signifikantní prospěch kombinace donepezilu a memantinu oproti samotnému donepezilu.
U pacientů se střední nebo těžkou Alzheimerovou chorobou bylo tedy pokračování donepezilu spojeno s kognitivním prospěchem, který přesáhl minimální klinicky důležitý rozdíl a se signifikantním funkčním prospěchem v období 12 měsíců.
Zdroj: NEJM 366 (10), 893-903 (Mar 2012)

 
<< Začátek < Předchozí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Další > Konec >>

Strana 6 z 18

 
Joomla 1.5 Templates by Joomlashack