Vážené kolegyně a kolegové, milí lékárníci. Uveřejňujeme svědectví o vzniku tradice konání Kongresů nemocničních lékárníků z pera jedné z nejpovolanějších, dr. Heleny Rotterové,  jednoho ze tří členů prvního organizačního výboru 1. Kongresu nemocničních lékárníků. Historicky cenná fakta jsou podána s nadsázkou, která u čtenáře jistě vyloudí nejeden úsměv na rtech. Nezbývá si jen přát, aby tento článek byl pilotním dílem nového seriálu, jehož další díl budeme netrpělivě vyhlížet.  (Šim)

 

Ráda bych zavzpomínala na historii nedávno minulou, kterou jsem sama prožila, a tak se neubráním subjektivnímu hodnocení. 

Na začátku 90. let se zdálo, že v nemocničních lékárnách snad ani nikdo nezůstane. Kolegové se vrhali s nadšením do vlídné náruče privatizace, odcházeli k farmaceutickým firmám a v nemocnici zůstávala jen hrstka statečných. Vypadalo to, že s odchodem atestovaných kolegů se pozvolna vytratí i jejich odbornost, zanikne nemocniční lékárenská činnost bez náhrady a že tento proces je ireverzibilní. Naštěstí se tak nestalo a pár desítek kolegů nedopustilo zánik nemocničního lékárenství v Čechách, na Moravě, ba i ve Slezsku.

 

Navzdory tomu, že nás bylo tak žalostně málo, tak jsme se rozhodli zorganizovat kongres nemocničních lékárníků. V r. 1996 byl totiž 1. kongres EAHP v Amsterodamu. Když oni, tak my taky! To byla neodolatelná inspirace. První kongres EAHP se odehrával převážně v Grand Hotelu Krasnapolsky, který mě, trávící předškolní věk u babičky u lesa, ohromil svoji nádherou. A protože mám ze školních let hluboko zabudované verše: Čest práci každé, která dobro plodí, nechť mává kladivem neb řídí pluh,… (Svatopluk Čech, Písně otroka – to pro mladší kolegy), tak mě ohromilo i přirozeně noblesní chování některých západních kolegů vůči pomocnému hotelovému personálu. Avšak potěšilo mě, že i mně nabízeli na ulici za bílého dne heroin, což hodnotím dodnes jako rovnou příležitost pro turistku z postkomunistického bloku.  Kongres nás prostě uchvátil. 

Hned na sklonku léta se sešel organizační výbor Lenka Práznovcová (FaF UK), Jiří Kotlář (NL FNHK), Helena Rotterová (NL Krajská nemocnice Liberec) v hospodě U Pražského Groše v Hradci Králové. Musím zmínit, že toto nebyla jediná historicky významná událost v tomto domě. V roce 1991 se tehdejší majitelé rozhodli dům rekonstruovat a v základech domu byl nalezen vzácný poklad - hrnec s 1610 stříbrnými groši ze 14. století. Odborníci jejich cenu vyčíslili na půl milionu korun, což bylo v r. 91 mnohem více, než dnes. 

Dům jsem nechala vyfotit (foto: Miroslav Klouda). Především proto, abych usnadnila budoucím kolegům vyhledání domu v Tomkově ulici, až nám tam budou ke stému výročnímu kongresu nemocničních lékárníků umísťovat pamětní desku.

Příprava kongresu byla dost časově náročná, a tak byl zvolen podzimní termín, víkend nejbližší Mezinárodnímu dni studentů. Ubytování a společenský program se odehrával na okraji Hradce v penzionu U Zezuláků. Penzion se ani vzdáleně neblížil Grand Hotelu Krasnapolsky, rovněž další služby byly na trochu nižší úrovni. Kolegyně z Ostravy ještě dlouho s nevolí vzpomínala, jak Zezulákovi už brzy ráno ještě za tmy smažili cibulku. 

Přednášky se odehrávaly v posluchárně FaF UK. Jirka měl vždy vznešené cíle a tudíž hned několik funkcí. Byl prezidentem kongresu a  jako předseda jednočlenné vědecké komise sestavil převážně sám program. V poledne nám dovezli guláš od Zezuláků v termosech, prokazatelně i s tou cibulkou. Já se opakovaně chlubím tím, že jsem o přestávkách vařila a podávala kafe.  Rozpočet kongresu byl velmi skromný, účastníků bylo jen několik desítek ale nálada byla ohromná. 

Je jisté, že to byl jednoznačný sukces. Důkazem toho byly a jsou další kongresy, střídavě v Hradci Králové a v Brně i  trvalý zájem téměř šesti set účastníků.

 

Za Pracovní skupinu seniorů SNL Helena Rotterová

 

V Praze, dne 17. 11. 2018